Vesnický pohled na věc a moje konsternované já

Tak jsem byla v okolí města, kde se zvyky už často blíží spíše k té vesnici. Znáte to..topení,házení koťatama o zeď..hrůza. Ocitla jsem se uprostřed situace, kterou jsem ten den ráno ani v nejzazší části mých myšlenek nečekala. Vedle v baráku se kočce narodila koťata. Ta kočka měla necelý rok, žejo. Prvně jsem o tom nevěděla, byla přítulná a dozorovala u okopávání záhonů.Vystříhala jsem jí slepené cucky srsti, protože vypadalo, že když to neudělám já, tak nikdo.Pak jsem našla naštěstí nepřisáté klíště, které šlo okamžitě pryč.

Po nějaké době, co jsem kopala dál, jsem si všimla, že k nám začala přenášet koťata. Najednou odněkud přiběhli sousedi a za plotem se dožadovali mladých.Tak jsem si u toho plotu chvilku povídala a ptala jsem se, proč ji nevykastrují. Tak jsem se dozvěděla, že by prý chtěli, ale kočka má mít koťata aspoň jednou za život (bože). Koťata už měla, tak jsem teda pokračovala, že musí, co nejdřív, protože může zabřeznout hnedka znova. A oni, že je veterinář drahý, kór, když jde o kočku.Tak jsem se snažila vysvětlit, že, ale za ty koťata a starosti s něma dají mnohem víc. Trpělivě jsem pokračovala dál, ale odpověď, nevím, asi je spíš utopíme, mě fakt dostala. V tu chvíli jsem byla tak konsternovaná, rozčílená, že mi došly všechny slova.

Uff, jsem moc ráda, že jsem to mohla napsat vám, kteří to pochopí. V hlavě mi to znělo už od víkendu. A už jenom ten pocit, že jsem se paní snažila asi 20 minut rozmluvit, že by ji měla vykastrovat a kde by to třeba bylo levnější..a ona mi nakonec řekne tohle. Chápu, že je to jako jehla v kupce sena, ale slyšet to takhle na vlastní uši, je jaksi větší kombo.

Děkuji,že jste dočetli až sem.

Aklimatizace lumpů

Jelikož jsme měli v Brně povinnosti a kluci by museli zůstat na chalupě déle sami, vzali jsme je domů. Na chalupě byli v kuse zhruba 3 týdny. Ale musím říct, že z obrovského baráku, kde mají zábavu i když není venku zrovna pěkně do malého bytu, byla aklimatizace zpátky velmi náročná. Pořád mňoukali, nudili se, vymýšleli blbosti, Epíček je obdarovanej neuvěřitelnou schopností mňančet dokud si nevydupe, co chce. A on si tu vydupe. A teď, když se už docela zklidnili, pojedeme zase na chalupu, kde se rozdovádí. To píše život. Když jsme ještě u toho, tak vám musím říct, jakou dělali scénu, když pochopili, že se jede domů. Epíček jezdí v kšírech a zrovna spal, takže jsem toho využila a oblíkla ho do nich, když byl ještě naprosto rozespalý,chudák vůbec nevěděl, která bije, ALE když to zpozoroval Fabišek, začal si hrát na schovávanou a následně na honěnou, aby nemusel nikam jet.Ono,utíkat ze schodů do schodů za kocourem, který má 10 kg, není vůbec sranda. V autě,jsme si vyslechli úplně všechno během prvních 5 minut (ještě,že jim nerozumíme), zbytek cesty,spali jako dudci.

Setkání s kunou a hra na honěnou

Kluci si poměrně rychle zvykli trávit čas venku na travičce a čerstvém vzduchu.Včera, když se ochladilo, tak neměli ani potřebu jít ven. Celý den prospali, hlavně Epíček, nedivila bych se, kdyby se vzbudil jen, když někdo něčím zašramotil nebo prošel. Ale abych se dostala k podstatě věci, večer měli tolik energie, kterou nastřádali za celý den, že venku běhali až do tmy. Když jsem pro ně šla ven oba leželi v trávě, vytřeštěné oči a ani se nehnuli, tak jsem si říkala,co zase vidí za hmyz a najednou kolem mě proletěla kuna až na střechu, tak to bylo jasné. Kuna na mě na střeše prskala a kroutila ocasem a kluci z toho zážitku byli tak rozdovádění, že nechtěli domů a dalších 15 minut jsme se honili po dvoře.

S jakým jiným zvířátkem měli vaše čičiny už tu čest? :D

To utíká

Za měsíc bude mít Epíček 2 roky, kromě toho,že dostal už teď tunu dárků, protože nikdo z nás není schopen čekat na jeho radost a reakce. Napadlo mě požádat CHS De Wann o fotky, když byl ještě malý, vystrašený pívo. Pokusila jsem se ho dnes nafotit podobně, jako byl tehdy. A teď se můžeme pokochat, jak nám ten klučina roste před očima.

Chytré hračky

Minule jsme řešili jednu z nejlevnějších hraček a to tunel,ale napadlo mě, že všude také nabízí takové ty hračky, do kterých se dají snacky a kočka se musí snažit, dostat je ven.Ty patří často k těm dražším.

Hraček na tohle brdo je neuvěřitelné množství, přes kuličky, speciální krmítka a bůh ví co ještě.Často se doporučují, když býváte dlouho pryč,aby se měla číča čím bavit. Máte doma něco takového, aby se čičina zaměstnala? Pochlubte se, třeba zjistíme, která z nich má největší šanci uspět u našich mazlíčků.

Abych se tedy rovnou zapojila. Před pár dny jsem koupila naprosto jednoduchou kuličku, do které se hodí dobroty a jak do toho kočka packou drbe a kutálí se, padají z ní odměny. To mi přijde jako jedna z nejjednodušších možností. Musím ale říct, že jsem jim tam hodila dobroty snad jen jednou a ty jsou už tuším fuč. Takže  brzo zase přihodím. Jako bonus se jim líbí ten rachot, co kulička vydává, když jede po zemi.

Tunel za pár kaček.

Člověk se snaží udělat radost mazlíčům,takže kupuje vyšperkované koulodráhy, motýly a všechny další hračky, co je baví jen chvilku, ale opravdovou radost z nich nemají. Nakonec přece vždy udělá radost krabice, laser, Epíčkovy kuličky za 5 korun, které nosí v tlamičce, nebo Fabiškova myška, která je už skrz na skrz roztrhaná.

Tohle jsem ale koupit musela. Je to jedna z těch nejlevnějších věcí, co jsem jim kdy koupila. I kvalitní snacky stojí víc. Pořád jsem viděla na Facebooku, jak si kočičáci hrají v tunelu a jak jsou do toho neskutečně zabraní. Na druhou stranu jsem do toho moc velké naděje nevkládala, krámů mají přece tunu, ale v PEPCU měli tunel pro kočky, jen kraťoučký za cca 60 ,- a to mi už přišlo super.

Výsledek je takový, že byl Epíček nadšený hned, jak jsem to přinesla domů a začala mu říkat,že mám pro něho dáreček, okamžitě začal skákat a chtěl vidět, co to je..teď asi měsíc po koupení, je to Epíčkova momentálně nejoblíbenější hračka. Posouvá tunel přes celou místnost ke mně a mňouká, abychom si šli zase hrát. Jelikož na tom pořádně řádí, tak už v sobě má spoustu dírek od drápků, ale říkám si, hračky jsou od toho, aby se používaly.
Máte doma tunel?Podělte se fotkou :)

Jak nám jde masová strava?

Po nějaké době se vám jdu ozvat, co je u nás vlastně nového. Během zimy se toho moc neděje, člověk často chodí jen do práce / školy a zase domů. Kočky venku taky nejsou, jelikož je zima jako na Sibiři, tak není o čem psát. Ale začalo jaro a podnikli jsme už první výlet na chalupu s klukama, kde byli sice jen na víkend, ale užili si dostatečně. Z věčného pobíhání na zahradě jsme přijeli zpět domů, kde by jen spali, spali a spali. Taky jsem byla teď dost nemocná, tak jsem si užila celodenní válečky s kocourama v posteli.Ráda bych teď ale probrala téma jídlo, které jsme řešili během letošní zimy asi nejvíce. 

Maso

Kluci teď dostávají syrové maso (kuřecí) a srdíčka. Vždy to mají nakrájené na malé kousíčky,respektive si ulehčím práci tím,že to hodím na chvilku do sekáčku, aby se kousky udělaly, to je velká úspora času. Pořád si vyžadují trochu to ovonět rybí kapsičkou, toho se nám zatím nedaří moc zbavit. Myslím si, že kdyby to prostě nedostali, tak by to dřív nebo později snědli, ale teď zním jako tyran :D.

Granule

Fabišek měl tendence sníst svou porci masa (ne, nebyla malá) a pak se o pár kroků dál naprat granulí, ke kterým si začal lehat a usínat u nich, jak byl přecpaný. Chtěli jsme mu granulky vzít,ale Epíček na to mokrý obecně moc není a vždy jen políže a jde, proto potřebuje právě granule. Takže otázka byla, jak zabavit granule jedné kočce, aby k nim druhá měla přístup. Skončily na kuchyňské lince, protože tam Fabišek nevyskočí a to můžeme být rádi, že to není naopak, kam bychom je dali, to nemám tušení.

Možná to vyznělo, že je Fabišek tlusťoch, ale on v létě běhá po zahrádce, takže se to srovná..pro klid znepokojených. Však i já v zimě nakynu, protože se mi nechce do té kosy a sedím doma. Fabišek má 10,2 kg, což mi na jeho rasu přijde optimální. A Epíček, naše pírečko, 5,1 kg.