Proč kastrovat

Je hned několik důvodů,proč nechat vykastrovat své kočky a kocoury.Neplatí to jen pro kočky,které tráví čas venku a tím mají možnost setkat se s dalšími jedinci,ale také pro kočky bytové.Spoustu lidí si řekne,ale máme ho jen doma tak na co ho kastrovat,nikdy žádnou jinou kočku neuvidí.

1) Snižuje pravděpodobnost onemocnění, ať je to FIV, který se přenáší slinami nebo pohlavním stykem, FeLV či u koček rakovina vaječníků, dělohy a mléčné žlázy. Onemocnění jako je FIV a FeLV jsou neléčitelné onemocnění,které působí kočkám velké bolesti a následně smrt.

Dobrovolně obětujete svoje kočky i přes riziko, že váš nejlepší kočičí přítel bude trpět jenom proto abyste měli koťata? 

2) Tím se dostáváme k druhému mýtu lidí, kteří tvrdí, že by kočka měla mít koťata alespoň jednou za život.Proč? Často jsem viděla odpovědi ve stylu ,,nechci jí vzít ten pocit být mámou" a také jsem narazila na odpovědi, kde to přirovnávali k našemu životu ,,Taky bych nechtěla, aby mě někdo poslal na sterilizaci s pocitem,že nebudu mít nikdy dítě" nebo ,,je to přirozené". V podstatě to přirozené je a kastrací proti přírodě jdeme, protože jsme tu i my od toho abychom se rozmnožili a umřeli. Ale kočky jsou velice produktivní,co se mláďat týče.Všude je jich tolik, že tak s nimi začala spousta lidí jednat,jako s plevelem.Pokud svou kočku vykastrujete můžete zachránit spoustu životů, kteří by skončili na ulici a nemusí to být zrovna přímo mláďata vaší kočky, ale o několik generací dál, kam až ani nedohlédnete. Co se finanční stránky týče je levnější poslat k veterináři,než krmit březí kočku a mláďata.

Pokud si přejete koťátko,určitě se najde nějaké přímo pro vás.Věřím,že vám to udělá blažený pocit na srdci, když dáte domov a lásku někomu,původně nechtěnému.Proto se snažíme kastraci tolik podporovat,aby co nejvíce kočiček,které už smůlu měli a jsou v depozitech či v útulcích našli svou milovanou rodinu.Tím,že si uděláte svoji kočičí rodinku rapidně snížíte šanci na spokojený život spoustám koček.Což mi přijde ne-fér. Proč by měly být odstrčené a milované méně, jak ty, které byste si udělali?

Na konec bych chtěla ve zkratce povědět pár našich zkušeností.Mám doma 2 vykastrované kluky,jeden raná kastrace u chovatelky a jednoho jsme kastrovali my v 9 měsících, pokud si správně pamatuji. Kolem 7.-8. měsíce se začal hrozně měnit. Byl pořád takový nervózní, háklivý na všechno, přestával jíst, začal být agresivní. Nikdy nám nic neoznačkoval, pokud neznačkoval v záchodě. Moč začala mít podstatně intenzivnější zápach a začal strašným způsobem pelichat. Šlo vidět, že se trápí a v noci i přes den často volal po kočce. Vzali jsme ho na kastraci a začala se mu zlepšovat srst, jedl, nepřestal nikdy dovádět. Přestal se mu mastit ocas, ale to samozřejmě není ze dne na den, ale postupně všechno ustoupilo a už se netrápí ani on ani my. :)

Děkuji ze přečtení a budu vděčná za každý názor :) 

Než pořídím kočku...

Dneska bych chtěla napsat pár důležitých bodů,na co určitě nezapomenout,když si plánujete pořídit kotě. Myslím tím výbavičku, je to asi dost podobné jak pro miminko...akorát,že pro kočku.

Důležitý bod je záchod.Musíte dopředu přemýšlet,jak moc vaše kočička vyroste,abyste nekoupili moc malý záchod a ona se tam sotva vlezla,až vyroste. Pak akorát docílíte toho, že se tam bude sotva otáčet, šlápne do něčeho a bude se po celým bytě procházet například s hnědýma packama během vaší nepřítomnosti.

Pokud bude kočička jenom v bytě, je dobré jí pořídit škrabadlo, aby neškrabala místa vámi nechtěná. U nás je škrabadlo využíváno pořád ať na škrábání nebo jako pelíšek.

Určitě si také pořiďte přepravku, kšandy nebo nějakou tašku, ve které kočku budete přemisťovat například od původní rodiny, k veterináři nebo jen tak na výlet.

Pokud si neplánujete koupit kočku bez chlupů určitě si pořiďte hřeben, je důležité kočku občas vyčesat.

Pořídit kočce nějaké vábničky nebo hračky dražší, to je na vás. Vábničky jsou osvědčené, ale nejvíc si stejně vyhrají s piškotem, ořechem, papírem a tak dále.

Dále už je na vás, jestli pořídíte kočičce fontánku nebo bude pít z misky. Jestli jí pořídíte speciální mističky, nebo jestli jí dáte jídlo na talířek. Stejně tak můžu říct, že pelíšek není potřeba. Jen pokud chcete výbavičku se vším všudy.

A hlavně,než kotě přijde domů,udělejte si pro něho zásoby jídla, ne, že budete shánět něco na poslední chvíli a kočka bude hladovět.

Syrové maso nám nedávej!

Nedávno jsem psala článek o tom, jak naši kocouři pozitivně přijali syrové maso. Houbelec. Musíme si přiznat, že to pro ně není taková mňamka jako třeba kapsičky. Musíme si taky přiznat, že i nám spíše chutnají ty nezdravé věci. Nebo mně teda určitě. Bez větších problémů jsme jim dávali tak 2 týdny zhruba syrové maso.

Pak se jednou zničehonic vzprčili, že to prostě jíst nebudou a radši by byli hlady, než aby to snědli, takže to tam stálo, okoralo, vyhodilo a takhle to šlo dál. Nehledě na to,že jeden zareagoval na změnu stravy řidší stolicí. Snažili jsme se to dávat i do kapsiček, takže koupě kapsičky i masa dohromady jsme vyhazovali do kýbla. O to víc začali jíst granule samozřejmě, takže to mělo opačný efekt. Když jsme jim přestali dávat do kapsiček syrové maso, aby se pořádně najedli. Tak nechtěli už ani tu kapsičku. Prokoukli naši zrádcovskou techniku a nechtěli jíst. To je tak, když začnete šílet, že vám kočky odmítají jíst. Postupem času jsme se opět propracovali ke kapsičkám, ale žádný zázrak to tedy není. 

Momentálně tedy krmíme, jak před začátkem našeho "testu" konzervy, kapsičky a celý den granule volně. Musím říct, že naši kluci mají úplně nejradši tuňáka a ostatní ryby, potom až kuřecí s něčím.

 Konkrétně nejčastěji COSMA KONZERVY a SCHESIR KAPSIČKY.

Jak jste dopadli vy?

Syrové maso

Musím říct, že v tomhle jsme úplní nováčci. Ale moc se mi líbí představa, že budou kluci jíst syrové maso. Věřím, že je to pro ně určitě zdravější a pro nás oddané poddané také levnější. I když se to nedá říct teď o začátku, protože dáváme zatím maso na tajnačku.

Kočičáci jsou mlsnější snad jak já, všechno hodinu očuchávají, než se do něčeho pustí a syrové maso by zatím jen tak nesnědli. Náš úplně první pokus skončil tím, že Epíček začal hystericky řvát a lítat po celým bytě, co to má v puse. Pak mě pěkně vymňoukal, tak jsme od toho upustili, usmířili se a teď to zkoušíme zase znova. Syrové maso zamícháváme zatím do kapsiček, aby přerazily smrad masa.

Když je to na hodně drobné kousky tak to sní, aspoň, co se kuřecího týče. Hovězí už tak oblíbené není, to každýho z nich posune o jeden level dolů. I když je to rozřezané na malinkaté kousky, div si člověk neuřízne prsty, tak prostě jim to smrdí, kapsička nepomůže. Máte nějaké nápady, jak jim dát hovězí?

Když si to shrneme Epíček sní kuřecí v pohodě a hovězí dá do pusy, ale moc se mu to nelíbí a nechce to jíst dál. Fabišek se stal těžším kouskem na naučení na maso a to byl z domu zvyklý.Kuřecí sní, ale netváří se moc nadšeně a hovězí ani omylem,přece není blbej, proč by si měl dávat maso, když si může dát kapsičku :D 

Během všech pokusů se plazím po kolenou ležím na podlaze se syrovým masem v rukách před kočkama a prosím, aby si k tomu veličenstvo aspoň čuchlo.

Cestování s kočkama

Jednou už jsem se zmínila v čem kluci vlastně cestují, ale ještě jsem se nezmínila, jak vlastně celá cesta probíhá. Když už máme všechno nabalené a naskládané tašky v kufru, tak teprve začneme odchytávat kluky.

Epíčka navleču do kšand a od té doby se přestává téměř hýbat,leží na místě,párkrát se otočí nebo převalí,ale vždy už zůstane na místě. Fabišek měl prvně spojenou přenosku s chaloupkou, tak tam lezl sám, ale po pár návštěvách veterináře je přenoska jeho nepřítel. Dospěli jsme do stádia, kdy nejde Fabiška dát do přenosky vchodem, ale celou ji rozepínáme, dáme ho tam a teprve pak ji složíme zase zpátky. Než Fabiška dáme do přenosky, tak se schovává a utíká nám. Tím pádem jsou kluci připravení na cestu a my bereme každý jednoho a jdeme do auta, to je ale ta nejhorší část.

Od doby, kdy vyjdeme z bytu, sjedeme výtahem a poneseme je pár metrů do auta, které máme úmyslně zaparkované, co nejblíž se překřikují, jako bychom je týrali, potom dáme Fabiška na pravou stranu auta, vedle něho je připoutaný Epíček v kšandách a na druhým boku namačkaná hned vedle Epíčka sedím já. Ano, slýchám spoustu lidí, že přivážou kočky vzadu a sednou si dopředu, ale Epíček se o mně rád opírá a leží na mně často.

Navíc jsou to kluci uličnický, kdyby začali něco vyvádět mám ráda pocit, že můžu zasáhnout. Tím pádem není ani řidič (přítel nejčastěji) nervózní, ale mám to pod kontrolou. Jakmile jsou v autě přestanou křičet. Jsou dny, kdy si po cestě párkrát mňouknou a moc to neřeší, ale také jsou dny, kdy se Epíčkovi začne chtít čůrat a řve téměř celou cestu. Ovšem kvůli čůrání je to minimálně. Občas se jen tak vzteká. To on rád. Většinu cesty Fabišek prospí. Epíček se moc rád dívá z okna, leze po mně a dívá se zase z jinýho okna. Chvilkama podřimuje i on, ale jakmile se blížíme ke konci cesty, tak se oba vzbudí a povídají nám. Úplně jako by věděli, že jsme už tam.

Celou cestu klukům povídám, kde jsme, kam jedeme, jak dlouho pojedeme, co budeme dělat, co všechno tam budou moct lovit a celou cestu taky hladím Epíčka, uklidňuju ho, přidržuju ho, když se dívá z okna a vůbec celou cestu nezavřu klapačku.Jakmile dojedeme na místo, zavřeme vrata, aby nám nemohli utéct, tak otevřeme přenosku, odepneme kšandy a kluci si můžou pořádně užít zahrady :)