Jakto, že jsem se zrovna já dostala na medicínu?

Spoustu lidí neví na základce, ani na gymplu do poslední chvíle, co chcou dělat. U mě to tak nebylo, viděla jsem to doma a chtěla jsem taky asi tak nějak přirozeně být doktorka. Samozřejmě se to střídalo, jak jsem rostla, tak mě napadlo, co bych mohla dělat, ale nikdy jsem u toho nevydržela dlouho. Nakonec mi nejideálněji, nejvysněnější a nejmilejší přišlo stejně být doktorkou. Mno, co si budeme povídat, mohla jsem si vybrat i něco lehčího. Neusnadňuju si to moc, ale to já nikdy.

Proběhat se zkouškama.

Každej, kdo mě trochu zná ví, že se zase těším, až začne semestr, uvidím všechny a budu mít tu svou rutinu. Neříkám, že mi nevyhovuje mít tunu volnýho času, samozřejmě, to si tu říct ani neodvážím, ale stejně jsem po většinu času někde zalezlá, protože se třeba všichni na něco učí nebo jsou na horách.