úterý 7. února 2017

Poprvé,když je vidím..

Poprvé,když je vidím,tak si všímám očí. Barva, tvar, velikost. Proto neskutečně miluju ty modrunké oči Epíčka. Oči svým způsobem tvoří celkový vzhled, pohled, to mi připomíná pohled Fabiška. Jako malé dítě, které chce moc svou hračku a bude za to vděčný od konce života, když ji dostane. Stačí o mně. Otázkou dnešní večera je, čeho si všímáte vy? NEBO by se dalo říct s nadsázkou,jakou část máte nejradši?:)
Věřím, že někteří z vás se zaměřují na čumáček, pacičky, srst, velikost. 

sobota 4. února 2017

Kočičí terapie

Asi bych nechtěla,aby to znělo úplně jako vylívání citů,ale dnešek jsem si s Epíčkem opravdu užila. Přišla jsem ráno domů. Fabišek hodně celý den pospával. V podstatě nemůžu uvěřit, že je kočka, která je fixovaná na člověka více než na prostředí nebo kočičího kamaráda. A to Epa opravdu je. Už od dveří mě vítal, byl nadšenej, že jsem doma. Zprvu jsme měla co dělat s domácími pracemi, ale pak, a to nedělám téměř vůbec, jsem si lehla v pokoji na koberec a nechala Epíčka ať kolem mě chodí, otírá se, jak se mu zachce. I když jsme vedle sebe jen leželi nebo jsem mu po podlaze posouvala skřipec do vlasů, nebo mu něco povídala. Mohl se uvrnět k smrti a já byla hrozně šťastná, že můžu trávit čas takhle vedle něho a že s kočkou opravdu dokáže člověk během chvilky zrelaxovat natolik, jako by se znova probudil. Na Zemi jsem strávila asi hodinu a půl, to,že jsem pak nemohla vstát je jedna věc..ale to,že se mi stává,že mám doma moc věcí, co dělat a kočky za mnou chodí od jedné místnosti ke druhé, chcou si hrát nebo drbat a já nemám zrovna čas si jich všímat, tak je obcházím, snad teď nezním jako strašná panička,co hned kočky zanedbává ..ale musím zdůraznit,že  vypnout takhle všechny myšlenky, poslouchat jenom vrnění a koukat na ty kočičí kukuče je k nezaplacení. A co vy,jak často relaxujete se svýma čičinama?:)