Ahoj, tak kdo využil happy hours na ZOOHITU? My ano! Skvělá příležitost, proč nakoupit do baráku další krámy, které chceme, ale vlastně vůbec nepotřebujeme. Nakonec jsme neodolali a koupilo škrabadlo a pelíšek pro Fabiška. Samozřejmě jsme uvažovali rovnou nad velikostí pro velký psy, což Fabišek prakticky je. Jak se vám nové úlovky líbí?? A kdo jste toho využil taky? :)
Ahoj, někteří si nechávají dávat na obraz děti a já ..moje "děti". Kocoury. Musím říct, že jsem úplně nadšená, jak to dopadlo. Prvně jsem se bála, že ta kvalita třeba nebude úplně taková, jakou jsem si představovala, ale opak je realitou. Krásné barvy, ostrý obraz, opravdu nadšená. Balíček přišel pořádně zabalený, aby se mu nic nestalo, což by potenciálně mohl být taky kámen úrazu. Aby toho nebylo málo, tak kluci si užili samozřejmě nejvíc rozbalování. Tímto bych chtěla poděkovat Saal Digital za nádherný fotoobraz a vřele doporučuji :) TADY
Chtěla bych se zeptat, jestli máte svoje miláčky taky už někde vyvěšené? Nebo zarámované? :)
Ahoj, jak si šlo všimnout, byla jsem tenhle víkend v chovatelské stanici. Proč? Protože jsem se starala o to, aby měly čičiny plný misky, čerstvou vodu, vynešené záchodky a v tomhle případě i o to, aby nebyl další vrh na cestě. V CHS jsem i spala, připadala jsem si trochu jako hlavní vedoucí tábora.
Na začátek musím říct, že mě to ohromně bavilo. Doma mám 2 kastráty, kteří umí udělat takový bugr, že to až hezké není. Tak samozřejmě s prvotní obavou, jak to bude probíhat, když tady těch koček bude 5!.. Ale naopak jsem stála s otevřenou pusou hned první večer. Jak jsem zhasla světlo, koťata se mi rozvalila mezi nohy a kolem hlavy a bylo ticho, šlo se spát. Budili se, až jsem řekla já, že se bude vstávat. Prostě perfektní noc, párkrát jsem se vzbudila ze strachu, jestli jsou dveře opravdu zavřené a nedělají se tam koťata někde. Uff, to by bylo ještě, abych to neuhlídala a jedno se jmenovalo po mně, aby šlo vidět, kdo za to může.
Další den jsem přišla opět odpoledne a už zkušeně. Nicméně, tuhle noc mě koťata už nešetřila. Ráno se začala honit, slyšela jsem, jak jim na podlaze podkluzují packy a pak vždycky, když do něčeho narazila. To by nebylo ranní dovádění, kdyby se neproběhli i přes postel...a hlavu samozřejmě. Jedno mi začalo žvýkat vlasy a další kousala do noh pod peřinou. Byl čas vstávat. Tak jsem ráda, že rarachy nemám doma jenom já. :D
Ještě jste se někteří ptali, jak jsem se k tomu dostala, aby mi nějaká chovatelka svěřila na víkend svoje rebely. Docela jednoduše, když byl první vrh (A), tak jsem si tu k 18. narozeninám pořídila koťátko (Epíčka) , které jsem chtěla, už jako malá :)
Pokud byste chtěli vědět v jaké CHS jsem byla tady jsou odkazy: TADY (nejroztomilejší,hned, když otevřete) a TADY
Jak už to u mě bývá zvykem, fotila jsem. Tím jsem trávila většinu času, než zalezlo slunce. Takže přikládám pár záběrů, snad se budou líbit. Zbytek fotografií budu přidávat SEM nebo SEM, tak ať o ně nepřijdete :)
Tak jsem byla v okolí města, kde se zvyky už často blíží spíše k té vesnici. Znáte to..topení,házení koťatama o zeď..hrůza. Ocitla jsem se uprostřed situace, kterou jsem ten den ráno ani v nejzazší části mých myšlenek nečekala. Vedle v baráku se kočce narodila koťata. Ta kočka měla necelý rok, žejo. Prvně jsem o tom nevěděla, byla přítulná a dozorovala u okopávání záhonů.Vystříhala jsem jí slepené cucky srsti, protože vypadalo, že když to neudělám já, tak nikdo.Pak jsem našla naštěstí nepřisáté klíště, které šlo okamžitě pryč.
Po nějaké době, co jsem kopala dál, jsem si všimla, že k nám začala přenášet koťata. Najednou odněkud přiběhli sousedi a za plotem se dožadovali mladých.Tak jsem si u toho plotu chvilku povídala a ptala jsem se, proč ji nevykastrují. Tak jsem se dozvěděla, že by prý chtěli, ale kočka má mít koťata aspoň jednou za život (bože). Koťata už měla, tak jsem teda pokračovala, že musí, co nejdřív, protože může zabřeznout hnedka znova. A oni, že je veterinář drahý, kór, když jde o kočku.Tak jsem se snažila vysvětlit, že, ale za ty koťata a starosti s něma dají mnohem víc. Trpělivě jsem pokračovala dál, ale odpověď, nevím, asi je spíš utopíme, mě fakt dostala. V tu chvíli jsem byla tak konsternovaná, rozčílená, že mi došly všechny slova.
Uff, jsem moc ráda, že jsem to mohla napsat vám, kteří to pochopí. V hlavě mi to znělo už od víkendu. A už jenom ten pocit, že jsem se paní snažila asi 20 minut rozmluvit, že by ji měla vykastrovat a kde by to třeba bylo levnější..a ona mi nakonec řekne tohle. Chápu, že je to jako jehla v kupce sena, ale slyšet to takhle na vlastní uši, je jaksi větší kombo.
Jelikož jsme měli v Brně povinnosti a kluci by museli zůstat na chalupě déle sami, vzali jsme je domů. Na chalupě byli v kuse zhruba 3 týdny. Ale musím říct, že z obrovského baráku, kde mají zábavu i když není venku zrovna pěkně do malého bytu, byla aklimatizace zpátky velmi náročná. Pořád mňoukali, nudili se, vymýšleli blbosti, Epíček je obdarovanej neuvěřitelnou schopností mňančet dokud si nevydupe, co chce. A on si tu vydupe. A teď, když se už docela zklidnili, pojedeme zase na chalupu, kde se rozdovádí. To píše život. Když jsme ještě u toho, tak vám musím říct, jakou dělali scénu, když pochopili, že se jede domů. Epíček jezdí v kšírech a zrovna spal, takže jsem toho využila a oblíkla ho do nich, když byl ještě naprosto rozespalý,chudák vůbec nevěděl, která bije, ALE když to zpozoroval Fabišek, začal si hrát na schovávanou a následně na honěnou, aby nemusel nikam jet.Ono,utíkat ze schodů do schodů za kocourem, který má 10 kg, není vůbec sranda. V autě,jsme si vyslechli úplně všechno během prvních 5 minut (ještě,že jim nerozumíme), zbytek cesty,spali jako dudci.
Kluci si poměrně rychle zvykli trávit čas venku na travičce a čerstvém vzduchu.Včera, když se ochladilo, tak neměli ani potřebu jít ven. Celý den prospali, hlavně Epíček, nedivila bych se, kdyby se vzbudil jen, když někdo něčím zašramotil nebo prošel. Ale abych se dostala k podstatě věci, večer měli tolik energie, kterou nastřádali za celý den, že venku běhali až do tmy. Když jsem pro ně šla ven oba leželi v trávě, vytřeštěné oči a ani se nehnuli, tak jsem si říkala,co zase vidí za hmyz a najednou kolem mě proletěla kuna až na střechu, tak to bylo jasné. Kuna na mě na střeše prskala a kroutila ocasem a kluci z toho zážitku byli tak rozdovádění, že nechtěli domů a dalších 15 minut jsme se honili po dvoře.
S jakým jiným zvířátkem měli vaše čičiny už tu čest? :D
Za měsíc bude mít Epíček 2 roky, kromě toho,že dostal už teď tunu dárků, protože nikdo z nás není schopen čekat na jeho radost a reakce. Napadlo mě požádat CHS De Wann o fotky, když byl ještě malý, vystrašený pívo. Pokusila jsem se ho dnes nafotit podobně, jako byl tehdy. A teď se můžeme pokochat, jak nám ten klučina roste před očima.
Minule jsme řešili jednu z nejlevnějších hraček a to tunel,ale napadlo mě, že všude také nabízí takové ty hračky, do kterých se dají snacky a kočka se musí snažit, dostat je ven.Ty patří často k těm dražším.
Hraček na tohle brdo je neuvěřitelné množství, přes kuličky, speciální krmítka a bůh ví co ještě.Často se doporučují, když býváte dlouho pryč,aby se měla číča čím bavit. Máte doma něco takového, aby se čičina zaměstnala? Pochlubte se, třeba zjistíme, která z nich má největší šanci uspět u našich mazlíčků.
Abych se tedy rovnou zapojila. Před pár dny jsem koupila naprosto jednoduchou kuličku, do které se hodí dobroty a jak do toho kočka packou drbe a kutálí se, padají z ní odměny. To mi přijde jako jedna z nejjednodušších možností. Musím ale říct, že jsem jim tam hodila dobroty snad jen jednou a ty jsou už tuším fuč. Takže brzo zase přihodím. Jako bonus se jim líbí ten rachot, co kulička vydává, když jede po zemi.
Člověk se snaží udělat radost mazlíčům,takže kupuje vyšperkované koulodráhy, motýly a všechny další hračky, co je baví jen chvilku, ale opravdovou radost z nich nemají. Nakonec přece vždy udělá radost krabice, laser, Epíčkovy kuličky za 5 korun, které nosí v tlamičce, nebo Fabiškova myška, která je už skrz na skrz roztrhaná.
Tohle jsem ale koupit musela. Je to jedna z těch nejlevnějších věcí, co jsem jim kdy koupila. I kvalitní snacky stojí víc. Pořád jsem viděla na Facebooku, jak si kočičáci hrají v tunelu a jak jsou do toho neskutečně zabraní. Na druhou stranu jsem do toho moc velké naděje nevkládala, krámů mají přece tunu, ale v PEPCU měli tunel pro kočky, jen kraťoučký za cca 60 ,- a to mi už přišlo super.
Výsledek je takový, že byl Epíček nadšený hned, jak jsem to přinesla domů a začala mu říkat,že mám pro něho dáreček, okamžitě začal skákat a chtěl vidět, co to je..teď asi měsíc po koupení, je to Epíčkova momentálně nejoblíbenější hračka. Posouvá tunel přes celou místnost ke mně a mňouká, abychom si šli zase hrát. Jelikož na tom pořádně řádí, tak už v sobě má spoustu dírek od drápků, ale říkám si, hračky jsou od toho, aby se používaly.
Máte doma tunel?Podělte se fotkou :)
Po nějaké době se vám jdu ozvat, co je u nás vlastně nového. Během zimy se toho moc neděje, člověk často chodí jen do práce / školy a zase domů. Kočky venku taky nejsou, jelikož je zima jako na Sibiři, tak není o čem psát. Ale začalo jaro a podnikli jsme už první výlet na chalupu s klukama, kde byli sice jen na víkend, ale užili si dostatečně. Z věčného pobíhání na zahradě jsme přijeli zpět domů, kde by jen spali, spali a spali. Taky jsem byla teď dost nemocná, tak jsem si užila celodenní válečky s kocourama v posteli.Ráda bych teď ale probrala téma jídlo, které jsme řešili během letošní zimy asi nejvíce.
Maso
Kluci teď dostávají syrové maso (kuřecí) a srdíčka. Vždy to mají nakrájené na malé kousíčky,respektive si ulehčím práci tím,že to hodím na chvilku do sekáčku, aby se kousky udělaly, to je velká úspora času. Pořád si vyžadují trochu to ovonět rybí kapsičkou, toho se nám zatím nedaří moc zbavit. Myslím si, že kdyby to prostě nedostali, tak by to dřív nebo později snědli, ale teď zním jako tyran :D.
Granule
Fabišek měl tendence sníst svou porci masa (ne, nebyla malá) a pak se o pár kroků dál naprat granulí, ke kterým si začal lehat a usínat u nich, jak byl přecpaný. Chtěli jsme mu granulky vzít,ale Epíček na to mokrý obecně moc není a vždy jen políže a jde, proto potřebuje právě granule. Takže otázka byla, jak zabavit granule jedné kočce, aby k nim druhá měla přístup. Skončily na kuchyňské lince, protože tam Fabišek nevyskočí a to můžeme být rádi, že to není naopak, kam bychom je dali, to nemám tušení.
Možná to vyznělo, že je Fabišek tlusťoch, ale on v létě běhá po zahrádce, takže se to srovná..pro klid znepokojených. Však i já v zimě nakynu, protože se mi nechce do té kosy a sedím doma. Fabišek má 10,2 kg, což mi na jeho rasu přijde optimální. A Epíček, naše pírečko, 5,1 kg.
Poprvé,když je vidím,tak si všímám očí. Barva, tvar, velikost. Proto neskutečně miluju ty modrunké oči Epíčka. Oči svým způsobem tvoří celkový vzhled, pohled, to mi připomíná pohled Fabiška. Jako malé dítě, které chce moc svou hračku a bude za to vděčný od konce života, když ji dostane. Stačí o mně. Otázkou dnešní večera je, čeho si všímáte vy? NEBO by se dalo říct s nadsázkou,jakou část máte nejradši?:)
Věřím, že někteří z vás se zaměřují na čumáček, pacičky, srst, velikost.
Asi bych nechtěla,aby to znělo úplně jako vylívání citů,ale dnešek jsem si s Epíčkem opravdu užila. Přišla jsem ráno domů. Fabišek hodně celý den pospával. V podstatě nemůžu uvěřit, že je kočka, která je fixovaná na člověka více než na prostředí nebo kočičího kamaráda. A to Epa opravdu je. Už od dveří mě vítal, byl nadšenej, že jsem doma. Zprvu jsme měla co dělat s domácími pracemi, ale pak, a to nedělám téměř vůbec, jsem si lehla v pokoji na koberec a nechala Epíčka ať kolem mě chodí, otírá se, jak se mu zachce. I když jsme vedle sebe jen leželi nebo jsem mu po podlaze posouvala skřipec do vlasů, nebo mu něco povídala. Mohl se uvrnět k smrti a já byla hrozně šťastná, že můžu trávit čas takhle vedle něho a že s kočkou opravdu dokáže člověk během chvilky zrelaxovat natolik, jako by se znova probudil. Na Zemi jsem strávila asi hodinu a půl, to,že jsem pak nemohla vstát je jedna věc..ale to,že se mi stává,že mám doma moc věcí, co dělat a kočky za mnou chodí od jedné místnosti ke druhé, chcou si hrát nebo drbat a já nemám zrovna čas si jich všímat, tak je obcházím, snad teď nezním jako strašná panička,co hned kočky zanedbává ..ale musím zdůraznit,že vypnout takhle všechny myšlenky, poslouchat jenom vrnění a koukat na ty kočičí kukuče je k nezaplacení. A co vy,jak často relaxujete se svýma čičinama?:)
Ahoj,nedávno začal na ČT1 pořad pod názvem kočka není pes. Nejsem si jistá kolik dílů už proběhlo, ale já viděla 3. Pokaždé je tam jeden pes a jedna kočka a radí se tam majitelům, co dělají špatně nebo co může mazlíčkům vadit.Například proč čůrají mimo záchůdek. Pořad běží každou sobotu 17:55.Mně osobně to zaujalo, tak se chci zeptat, jestli jste o tom slyšeli popřípadě jestli se také díváte?:)
Vy, co sledujete, tak víte, že měl Fabišek před Vánocemi operaci slzného kanálku, tak musíme zatleskat, kanálek mu funguje, stehy má vyndané a už je to zdravý kluk. Nashromáždilo se mi spoustu fotek, takže tady jsou fotky Fabiška za posledních pár dní. Doufám,že se vám budou líbit.
Musím říct,že kočky a ne jen kočky, ale obecně všichni mazlíčci jsou velicí pomocníci v domácnosti. Někteří pomáhají umývat nádobí, někdo šít, někdo pomáhá s plevelem na zahrádce. A to mi přijde naprosto úžasné, že se zapojují do každodenních prací a nemůžou u ničeho chybět. Budu moc ráda, když se i vy podělíte o fotky, jak vám mazlíčci pomáhají při domácích pracích,protože věřím,že nejsem jediná, kdo má kocoury pomocníky :) Pro inspiraci přidávám pár fotek.
Fabišek byl dnes na zákroku a to konkrétně plastické chirurgii slzného bodu, jde o to, že ho neměl kompletně vyvinutý, to znamená, že mu slzy vytékaly rovnou ven, ale chyběl jen kousek, který paní doktorka zrekonstruovala. Přivezli jsme ho kolem 11:30 a ve 13:30 měla být operace. Byla bez komplikací a všechno se povedlo, jak mělo, za což jsme rádi. V kanálku má šicí materiál, který tam zůstane další 2 týdny. Každý den budeme 5x denně mazat a doufat, že kanálek nezaroste :) Je to moc statečný kluk, od doby, co je doma, vrní na plné obrátky. Musím podotknout,že jsme na kliniku zamířili na doporučení s tímto problémem,byli jsme tam dohromady 3x a musím říct,že obrovská spokojenost,jak z personálu,prostředí i přístupu :) Takže vy,kdo jste z Brna,můžu svoje doporučení předat dál. >> ABClinic<<
Dnes mě napadlo kolik věcí vlastně každý den schováváme, než jdeme spát. Hračky, které moc rachotí, jako je například koulodráha, ovladače na televizi, propisky na stole. Přece jenom, kdybych to nechala ležet, jak to je,tak si s tím kluci začnou hrát, propisky padají na plovoučku, nebo s ní jezdí po stole a to bych byla celou noc vzhůru. Když něco neuklidím tak na to doplatím. Několikrát za noc mě to vzbudí a vstávám, abych jim to vzala.To je pak přes den těžké podávat nějaké výkony :D. Úplně nejvíc mě v noci budí, když Fabišek jí granulky, on je totiž vyhazuje packou ven a jí je ze země a hraje si s nimi.Samozřejmě s tím nic neudělám, vyzkoušeli jsme už několik typů misek, abychom ruch zminimalizovali.Hned v závěsu je Epíček, když se jde napít k fontánce a hrabe, než se napije, což se taky pěkně ozývá. Z toho bych se chtěla dostat k otázce, jestli to máte taky tak nebo jestli si těch věcí vaše kočičky nevšímají, to by mě opravdu zajímalo :)
Někteří z vás určitě zaznamenali na Instagramu, že se nám pár dní zpátky rozbilo škrabadlo. Musím říct, že teda kluci na tom asi pořádně dováděli, protože jsem škrabadlo našla, jak leželo na zemi, ani nechci vědět, co se tu dělo. Vrchní část škrabadla byla odlomená a proto jsme celu situaci vysvětlili Zoohitu a oni nám během pár dní poslali novou součástku. Tu jsme přidělali a škrabadlo je zase jako nové. Musím teda uznat, že kdybychom tušili, že budeme mít Fabiška, škrabadlo pořídíme mohutnější. Ale co už. Děkujeme Zoohitu za spolupráci :)
Jak už jste se určitě dozvěděli, tak se konala tento
víkend (12.-13.11.2016) výstava koček v Semilasse v Brně. Byla to
moje úplně první výstava čehokoliv živýho, no, možná jsem se někdy v minulosti
připletl omylem na výstavu kaktusů, ovšem na výstavě kaktusů se neozývalo: „Jů,
dívej, ten je úžasnej, takovýho si pořídíme!“ a další výkřiky.
Výstava to byla parádní, koček tam bylo opravdu neuvěřitelný
množství, lidí nejmíň 3x tolik, to taky způsobilo ten naprosto vydýchanej
vzduch na padnutí. A já to tak těžko snáším, připomínalo mi to jízdu šalinou,
kdy se v jednom voze veze 70 lidí a jsou zavřený všechny okýnka. Epa chvilkama
vypadal, že to taky těžko snáší, dýchali jsme stejně rychle, já se teda stíhal
mezitím dopovat kafem, toho jsem měl docela dost, takže v kombinaci s tím
horkem se mi podařilo polít Dáju, její mamku, sebe a pána vedle nás.
Pokud bych
to shrnul, tak jako samotná výstava byla super. Trvalo to sice docela dlouho, takže nervičky pak pracovaly,
ale bylo tam ohromný množství krásnejch koček, takže nechápu, jak se můžou
rozhodovat, která je hezčí. Některý kočky, stejně asi lidi to hůř snáší, tam
nechápu, proč je tam ty lidi berou, asi jako když vás rodiče tlačí do hokeje a
vy chcete dělat balet. Třeba chvíle, kdy v relativně tichým sále začala
strašně řvát jedna číča. No, po přemlouvání ji dostali až na pódium, po ukázce
se majitelé sbalili a kočku odvezli už domů do klidu. Nebo když jim z pódia
prchla kočka a Diančina mamka ji chytla pod pódiem dřív než prchla. Takže
kočičí výstava není taková nuda, jak by se zdálo. Epík to přežil, nezlobí se a
byl i úspěšnej a vokukovanej. Je to holt fešák.
Ahoj, zajímalo by mě, jestli máte doma kočičky, které jsou líné se i otočit, k jídlu si i lehnou a nebo naopak máte takový třeštidlo, že chvíli nedá pokoj, pořád něco zkoumá, někde lítá a nemůže mu nic utéct.
To vám musím povědět, náš Epíček jde z extrému do extrému, celý den se ani nepohne, je jak kameň a večer, když řeknu, tak to teda ne chlapče a vytáhnu jeho nejoblíbenější hračky. Je na úrovni, kdy lítá z jednoho konce bytu na druhý, skáče kde může, přemety, rozšířený zorničky, jen, aby tu blbou hračku, která ho vyrušila z líbezného spánku zardousil. Ještě je docela zajímavý, že ho chytne rapl téměř vždycky, když vyleze ze záchodku. Mňouká a běhá po bytě. Znáte to? Prvně to bylo vtipný že jo, chodili jsme za ním jak za dítětem a chválili ,,Ano Epíčku, ty jsi udělal bobeček, ty jsi šikovná kočička."
Na druhou stranu Fabišek je podstatně víc vzhůru, pořád někde loudí, ale k jídlu si tuze rád lehne, však co by se namáhal, jeho oblíbená hračka je s ním
24 hodin denně, takže ji drží celý den, aby neutekla. Přijde mi,že je zaplý na neutrál, dokud neuvidí jídlo, nebo někoho, kdo by mu to jídlo mohl dát, to začne hopsat po stole, lítat po kuchyni, svolávat všechny kočky v okruhu 30 km, aby věděly, že ON DOSTANE JÍDLO.Jakmile dojí, zapne na neutrál a čeká na další várku jídla.
V podstatě je to docela zajímavé téma a vnuklo mi vzpomínku na Epíčka,když byl ještě koťátko.Přikládám video.
