Můj první zápočtový týden

Je to už minulý týden, co jsem psala jeden zápočet za druhým. Uteklo to strašně rychle a většinu jsem ńebyla schopná ani vnímat. Řekla bych, že některé zápočty si uvědomuju až zpětně, že je mám. Tím, že jsou to první testy, první zápočty, první zkoušky, tak se snažím nezklamat sama sebe. I když ano, nic se nestane, jsou opravný termíny, ale myslím si, že by mi to mohlo podkopávat nadšení. Ale o mým nadšení až jindy.

Pitevní týden

Nechci rozhodně mluvit za všechny, ale mám pocit, že na začátku semestru, když jsem věděla, že bude pitevní týden, tak jsem si pod tím představila nějakou obrovskou událost. Navíc, když se kvůli tomu ruší ostatní výuka. Něco fakt hodně důležitýho, že se kvůli tomu i zbytek cvičících podvolí. Mno a pak jsem zjistila realitu.

Finišujeme 1. semestr

Skončil 12. týden, co si budeme povídat, teď už to bude tak trošku horská dráha, ruská ruleta, jak chcete. Pokud někdo není moc zasvěcený, tak ve 13. týdnu budeme mít pitevní týden. To znamená, že jiná výuka se pro nás nekoná a budeme docházet každý den jen na 4 hodiny na pitevnu v rámci anatomie. Na programu pitev a následnýho zkoušení je pitva končetin a zad. Konkrétněji jsme rozdělený do skupinek po čtyřech a 2 dny budeme pitvat ruku, 2 dny nohu a 1 den záda. Vlastně poprvé budeme používat i skalpely, údajně se většina lidí pořeže, tak snad to přežijeme všichni ve zdraví.

V dalším týdnu bude probíhat zápočtový týden, na který se všichni moc "těšíme". Jen tak informačně v Po - popitevák (anatomie), Út - latina, Stř - biologie, angličtina, Čt - biofyzika, ale po pitevním týdnu i po zápočtovém týdnu bych chtěla napsat článek o tom, jak to probíhalo, co se dělo, nedělo, jak moc jsem to hnojila a tak :D

Půlka semestru a první průběžné testy.

Uff, přesně takhle bych nazvala uplynulý týden. Abych to uvedla na pravou míru, byl 7. týden, to znamená půlku semestru a taky to znamená, že jsme psali naše první průběžné testy. Uff, znova. Jsem tak ráda, že to mám za sebou a můžu konečně po tom hektickém týdnu vydechnout. Mno, spíš "vydechnout", žejo. MEDINA NIKDY NESPÍ.

5 týdnů na medicíně a stále žiju

Krásné ráno, původně jsem si myslela, že budu psát každé dva týdny, chcete mi říct, že jsem v té škole už 5 týdnů? Tomu se mi nechce ani náhodou věřit. Přijde mi, jako bych tam byla chviličku ..a zároveň roky. Co je tedy nového? Jak se to vyvinulo všechno během těch prvních 5 týdnů?

1. týden na medicíně

Jak to tak bývá, začátky jsou vždycky těžší, ne jenom v tom, že tohle je nový, vyšší level učení, ale také v tom, že jsem vlastně na obrovském campuse a než se člověk vůbec zorientuje, kde má jakou hodinu, kde je knihovna, jak funguje menza a všechno okolo, tak to nějaký ten čas zabere. Takže tenhle týden bych mohla říct, že je týden prozkoumávání, vypůjčení si tuny literatury a taky samozřejmě poznávání lidí, co se mnou chodí do kruhu.

5 dní po Evropě

Trochu jsem shrnula, co všechno jsme na dovolené viděli, je tu spoustu fotek z nového foťáku, tak snad se budou líbit :)

1.den Bled - vyráželi jsme v 5 hodin ráno z domu a dojeli asi kolem 13 hodiny. Postavili jsme stan a vydali se na procházku kolem jezera. 8 km. Vyšlapali na hrad, udělali spoustu fotek a nakonec jsem se odvážila na bobovou dráhu s tím, že pojedeme leda spolu. Nahoře nám řekli, ze po jednom no.. tak to nám nevyšlo :D 

2.den jsme jeli do národního parku, kde jsme se pokusili vylézt na Križ, kaźdopádně jsme čekali spíš nějakou cestu než horo lezení. Takže jsme se tak ve 2/3 vraceli, protože člověk cítí, kam si troufne a kam už ne. A ještě je tu ten strach z výšky v pozadí, ale výhledy byly krásné a náramně jsme si to užili.

3.den jsme si procházeli Lublaň. Co říct, je to prostě město. Takže jsme si prošli trhy něco jako na Zelňáku, viděli nejturističtější památky ve městě a pak si vyjeli lanovkou na hrad, který mě teda překvapil velkým množstvím výstav včetně jedné od national geographic. Na večer jsme se přesouvali nocovat do Itálie k moři, kde jsme se ještě vykoupali u západu slunce a prošli po pobřeží.

4.den jsme jeli do Kopperu, kde jsme si vyšlapali na zvonici, bohužel nám poměrně pršelo. Pomalu jsme se autem začali vracet na sever. Navštívili jsme Škocjanské jeskyně kousek od Lublaně, které se mi teda ohromně líbily a ještě ten super pocit, že jsem rozumněla výkladu, protože jsme si zvolili německou průvodkyni místo anglické. Kubovi to bylo poměrně jedno, tvářil se, že rozumí. Ale myslím si, že i kdyby byla prohlídka v čínštině, tak by mu to nedělalo problém a tvářil by se, že přesně ví. Ten den, jsme byli rozhodnutí spát v campu u Klagenfurtu, ale kvůli tomu, že bylo dost chladno, jsme nakonec dojeli až do Vídně a místo campu spali v hotelu. Ne, nepředstavujte si šampaňský a kaviár..ale bylo nám suprově.

5.den jsme vyrazili s celodenním lístkem na metro do města, procházeli jsme se, když teprve do obchodů najížděli kamiony se zásobama. Dali si brunch na sluníčku, prošli jsme si Schönbrunn..až nahoru, ne jak většina lidí stála v jednom rohu dole kvůli fotce. Pozorovali kačky a unuděnýho racka. Zakončili jsme to obědem ve Vídni, protože jsem si potřebovala na poště doma vyzvednout anatomickej atlas (panika, už se to blíží!) a nakonec jsme jeli na víkend k nám na chalupu, kde to bylo hodně spíš o práci

Nakonec jsme teda spali ve stanu jen 2x a 2x v nějakým pokoji/hotelu. Kuba to všechno odřídil, protože já si prostě pořád netroufám a jak jsme se stravovali? Na první 3 dny jsme měli udělaný buchty a tousty z domu, večer jsme si dávali nudle ze sáčku a zbytek žili z nakoupených zásob z vietnamské tržnice a nebo si něco koupili na místě :D

Škrabadlo ze Zoohitu

Ahoj, tak kdo využil happy hours na ZOOHITU? My ano! Skvělá příležitost, proč nakoupit do baráku další krámy, které chceme, ale vlastně vůbec nepotřebujeme. Nakonec jsme neodolali a koupilo škrabadlo a pelíšek pro Fabiška. Samozřejmě jsme uvažovali rovnou nad velikostí pro velký psy, což Fabišek prakticky je. Jak se vám nové úlovky líbí?? A kdo jste toho využil taky? :)

Pochopitelně máme i tunu jídla do zásoby.

Kocouři visí na zdi!!

Ahoj, někteří si nechávají dávat na obraz děti a já ..moje "děti". Kocoury. Musím říct, že jsem úplně nadšená, jak to dopadlo. Prvně jsem se bála, že ta kvalita třeba nebude úplně taková, jakou jsem si představovala, ale opak je realitou. Krásné barvy, ostrý obraz, opravdu nadšená. Balíček přišel pořádně zabalený, aby se mu nic nestalo, což by potenciálně mohl být taky kámen úrazu. Aby toho nebylo málo, tak kluci si užili samozřejmě nejvíc rozbalování. Tímto bych chtěla poděkovat Saal Digital za nádherný fotoobraz a vřele doporučuji :) TADY

Chtěla bych se zeptat, jestli máte svoje miláčky taky už někde vyvěšené? Nebo zarámované? :)