Setkání s kunou a hra na honěnou

Kluci si poměrně rychle zvykli trávit čas venku na travičce a čerstvém vzduchu.Včera, když se ochladilo, tak neměli ani potřebu jít ven. Celý den prospali, hlavně Epíček, nedivila bych se, kdyby se vzbudil jen, když někdo něčím zašramotil nebo prošel. Ale abych se dostala k podstatě věci, večer měli tolik energie, kterou nastřádali za celý den, že venku běhali až do tmy. Když jsem pro ně šla ven oba leželi v trávě, vytřeštěné oči a ani se nehnuli, tak jsem si říkala,co zase vidí za hmyz a najednou kolem mě proletěla kuna až na střechu, tak to bylo jasné. Kuna na mě na střeše prskala a kroutila ocasem a kluci z toho zážitku byli tak rozdovádění, že nechtěli domů a dalších 15 minut jsme se honili po dvoře.

S jakým jiným zvířátkem měli vaše čičiny už tu čest? :D

To utíká

Za měsíc bude mít Epíček 2 roky, kromě toho,že dostal už teď tunu dárků, protože nikdo z nás není schopen čekat na jeho radost a reakce. Napadlo mě požádat CHS De Wann o fotky, když byl ještě malý, vystrašený pívo. Pokusila jsem se ho dnes nafotit podobně, jako byl tehdy. A teď se můžeme pokochat, jak nám ten klučina roste před očima.

Chytré hračky

Minule jsme řešili jednu z nejlevnějších hraček a to tunel,ale napadlo mě, že všude také nabízí takové ty hračky, do kterých se dají snacky a kočka se musí snažit, dostat je ven.Ty patří často k těm dražším.

Hraček na tohle brdo je neuvěřitelné množství, přes kuličky, speciální krmítka a bůh ví co ještě.Často se doporučují, když býváte dlouho pryč,aby se měla číča čím bavit. Máte doma něco takového, aby se čičina zaměstnala? Pochlubte se, třeba zjistíme, která z nich má největší šanci uspět u našich mazlíčků.

Abych se tedy rovnou zapojila. Před pár dny jsem koupila naprosto jednoduchou kuličku, do které se hodí dobroty a jak do toho kočka packou drbe a kutálí se, padají z ní odměny. To mi přijde jako jedna z nejjednodušších možností. Musím ale říct, že jsem jim tam hodila dobroty snad jen jednou a ty jsou už tuším fuč. Takže  brzo zase přihodím. Jako bonus se jim líbí ten rachot, co kulička vydává, když jede po zemi.

Tunel za pár kaček.

Člověk se snaží udělat radost mazlíčům,takže kupuje vyšperkované koulodráhy, motýly a všechny další hračky, co je baví jen chvilku, ale opravdovou radost z nich nemají. Nakonec přece vždy udělá radost krabice, laser, Epíčkovy kuličky za 5 korun, které nosí v tlamičce, nebo Fabiškova myška, která je už skrz na skrz roztrhaná.

Tohle jsem ale koupit musela. Je to jedna z těch nejlevnějších věcí, co jsem jim kdy koupila. I kvalitní snacky stojí víc. Pořád jsem viděla na Facebooku, jak si kočičáci hrají v tunelu a jak jsou do toho neskutečně zabraní. Na druhou stranu jsem do toho moc velké naděje nevkládala, krámů mají přece tunu, ale v PEPCU měli tunel pro kočky, jen kraťoučký za cca 60 ,- a to mi už přišlo super.

Výsledek je takový, že byl Epíček nadšený hned, jak jsem to přinesla domů a začala mu říkat,že mám pro něho dáreček, okamžitě začal skákat a chtěl vidět, co to je..teď asi měsíc po koupení, je to Epíčkova momentálně nejoblíbenější hračka. Posouvá tunel přes celou místnost ke mně a mňouká, abychom si šli zase hrát. Jelikož na tom pořádně řádí, tak už v sobě má spoustu dírek od drápků, ale říkám si, hračky jsou od toho, aby se používaly.
Máte doma tunel?Podělte se fotkou :)

Jak nám jde masová strava?

Po nějaké době se vám jdu ozvat, co je u nás vlastně nového. Během zimy se toho moc neděje, člověk často chodí jen do práce / školy a zase domů. Kočky venku taky nejsou, jelikož je zima jako na Sibiři, tak není o čem psát. Ale začalo jaro a podnikli jsme už první výlet na chalupu s klukama, kde byli sice jen na víkend, ale užili si dostatečně. Z věčného pobíhání na zahradě jsme přijeli zpět domů, kde by jen spali, spali a spali. Taky jsem byla teď dost nemocná, tak jsem si užila celodenní válečky s kocourama v posteli.Ráda bych teď ale probrala téma jídlo, které jsme řešili během letošní zimy asi nejvíce. 

Maso

Kluci teď dostávají syrové maso (kuřecí) a srdíčka. Vždy to mají nakrájené na malé kousíčky,respektive si ulehčím práci tím,že to hodím na chvilku do sekáčku, aby se kousky udělaly, to je velká úspora času. Pořád si vyžadují trochu to ovonět rybí kapsičkou, toho se nám zatím nedaří moc zbavit. Myslím si, že kdyby to prostě nedostali, tak by to dřív nebo později snědli, ale teď zním jako tyran :D.

Granule

Fabišek měl tendence sníst svou porci masa (ne, nebyla malá) a pak se o pár kroků dál naprat granulí, ke kterým si začal lehat a usínat u nich, jak byl přecpaný. Chtěli jsme mu granulky vzít,ale Epíček na to mokrý obecně moc není a vždy jen políže a jde, proto potřebuje právě granule. Takže otázka byla, jak zabavit granule jedné kočce, aby k nim druhá měla přístup. Skončily na kuchyňské lince, protože tam Fabišek nevyskočí a to můžeme být rádi, že to není naopak, kam bychom je dali, to nemám tušení.

Možná to vyznělo, že je Fabišek tlusťoch, ale on v létě běhá po zahrádce, takže se to srovná..pro klid znepokojených. Však i já v zimě nakynu, protože se mi nechce do té kosy a sedím doma. Fabišek má 10,2 kg, což mi na jeho rasu přijde optimální. A Epíček, naše pírečko, 5,1 kg.

Poprvé,když je vidím..

Poprvé,když je vidím,tak si všímám očí. Barva, tvar, velikost. Proto neskutečně miluju ty modrunké oči Epíčka. Oči svým způsobem tvoří celkový vzhled, pohled, to mi připomíná pohled Fabiška. Jako malé dítě, které chce moc svou hračku a bude za to vděčný od konce života, když ji dostane. Stačí o mně. Otázkou dnešní večera je, čeho si všímáte vy? NEBO by se dalo říct s nadsázkou,jakou část máte nejradši?:)

Věřím, že někteří z vás se zaměřují na čumáček, pacičky, srst, velikost. 

Kočičí terapie

Asi bych nechtěla,aby to znělo úplně jako vylívání citů,ale dnešek jsem si s Epíčkem opravdu užila. Přišla jsem ráno domů. Fabišek hodně celý den pospával. V podstatě nemůžu uvěřit, že je kočka, která je fixovaná na člověka více než na prostředí nebo kočičího kamaráda. A to Epa opravdu je. Už od dveří mě vítal, byl nadšenej, že jsem doma. Zprvu jsme měla co dělat s domácími pracemi, ale pak, a to nedělám téměř vůbec, jsem si lehla v pokoji na koberec a nechala Epíčka ať kolem mě chodí, otírá se, jak se mu zachce. I když jsme vedle sebe jen leželi nebo jsem mu po podlaze posouvala skřipec do vlasů, nebo mu něco povídala. Mohl se uvrnět k smrti a já byla hrozně šťastná, že můžu trávit čas takhle vedle něho a že s kočkou opravdu dokáže člověk během chvilky zrelaxovat natolik, jako by se znova probudil. Na Zemi jsem strávila asi hodinu a půl, to,že jsem pak nemohla vstát je jedna věc..ale to,že se mi stává,že mám doma moc věcí, co dělat a kočky za mnou chodí od jedné místnosti ke druhé, chcou si hrát nebo drbat a já nemám zrovna čas si jich všímat, tak je obcházím, snad teď nezním jako strašná panička,co hned kočky zanedbává ..ale musím zdůraznit,že  vypnout takhle všechny myšlenky, poslouchat jenom vrnění a koukat na ty kočičí kukuče je k nezaplacení. A co vy,jak často relaxujete se svýma čičinama?:)