Cestování s kočkama

Jednou už jsem se zmínila v čem kluci vlastně cestují, ale ještě jsem se nezmínila, jak vlastně celá cesta probíhá. Když už máme všechno nabalené a naskládané tašky v kufru, tak teprve začneme odchytávat kluky.

Epíčka navleču do kšand a od té doby se přestává téměř hýbat,leží na místě,párkrát se otočí nebo převalí,ale vždy už zůstane na místě. Fabišek měl prvně spojenou přenosku s chaloupkou, tak tam lezl sám, ale po pár návštěvách veterináře je přenoska jeho nepřítel. Dospěli jsme do stádia, kdy nejde Fabiška dát do přenosky vchodem, ale celou ji rozepínáme, dáme ho tam a teprve pak ji složíme zase zpátky. Než Fabiška dáme do přenosky, tak se schovává a utíká nám. Tím pádem jsou kluci připravení na cestu a my bereme každý jednoho a jdeme do auta, to je ale ta nejhorší část.

Od doby, kdy vyjdeme z bytu, sjedeme výtahem a poneseme je pár metrů do auta, které máme úmyslně zaparkované, co nejblíž se překřikují, jako bychom je týrali, potom dáme Fabiška na pravou stranu auta, vedle něho je připoutaný Epíček v kšandách a na druhým boku namačkaná hned vedle Epíčka sedím já. Ano, slýchám spoustu lidí, že přivážou kočky vzadu a sednou si dopředu, ale Epíček se o mně rád opírá a leží na mně často.

Navíc jsou to kluci uličnický, kdyby začali něco vyvádět mám ráda pocit, že můžu zasáhnout. Tím pádem není ani řidič (přítel nejčastěji) nervózní, ale mám to pod kontrolou. Jakmile jsou v autě přestanou křičet. Jsou dny, kdy si po cestě párkrát mňouknou a moc to neřeší, ale také jsou dny, kdy se Epíčkovi začne chtít čůrat a řve téměř celou cestu. Ovšem kvůli čůrání je to minimálně. Občas se jen tak vzteká. To on rád. Většinu cesty Fabišek prospí. Epíček se moc rád dívá z okna, leze po mně a dívá se zase z jinýho okna. Chvilkama podřimuje i on, ale jakmile se blížíme ke konci cesty, tak se oba vzbudí a povídají nám. Úplně jako by věděli, že jsme už tam.

Celou cestu klukům povídám, kde jsme, kam jedeme, jak dlouho pojedeme, co budeme dělat, co všechno tam budou moct lovit a celou cestu taky hladím Epíčka, uklidňuju ho, přidržuju ho, když se dívá z okna a vůbec celou cestu nezavřu klapačku.Jakmile dojedeme na místo, zavřeme vrata, aby nám nemohli utéct, tak otevřeme přenosku, odepneme kšandy a kluci si můžou pořádně užít zahrady :)