pondělí 11. dubna 2016

Jak jsem si rozbila hlavu?


Ahoj, musím ležet, ale nesmím číst, být na počítači / u televize? Takže co mám dělat? Rozhodla jsem se podělit o můj krátký příběh, jak jsem si rozbila hlavu. Protože, upřímně řečeno, znám spousty lidí, co se rádi baví nad ,,neštěstím" druhých. 




Takže bylo odpoledne a už mě pomalu přestávalo bavit, jen tak se poflakovat přes víkend, a proto jsem zavelela, že budeme něco dělat, něco uklidíme. Uklidíme sklep! (Ve kterém se mohlo uklízet naposled tak před 2.sv.v. - aspoň to tak vypadalo).

Začala jsem toho litovat hned, jak jsem viděla na prvním metru, jak se Kuba otáčí ze strany na stranu a zabíjí jednoho pavouka vedle druhýho. Všechny poházený hrábě, lopaty, vidle jsme museli vytahat ven. Ty kousky, co mi uhnívaly přímo pod rukama, jsem rovnou vyhazovala.Nepamatuju si den, kdy jsem mohla jít až na druhou stranu sklepu a dotknout se tam zdi. Po tom, co jsem s radostí vyhodila všechny věci, který nepotřebovaly ani 2 generace přede mnou očividně, jsme všechno naskládali zpátky a výsledek byl úžasný. Jsem na nás fakt moc pyšná, že jsme do toho šli. :D

Jenže na chalupě na konci světa, kde jede pár programů, jsme si vyhlídli jeden, který jsme chtěli stihnout. Zbývalo nám asi tak 20 minut, takže jsme začali spěchat. Zbývalo nám najíst se a umýt ze sebe ten sklepení bordel. Když jsem se dostala k tomu, že si udělám jídlo i pro sebe, pořad pomalu už začínal a já začala spěchat o to víc. Zapomněla jsem zavřít jednu skříňku, kde jsou talíře a hrnečky. Skříňku nemám sice v úrovni očí, ale přece jenom zase tak malá nejsem (naštěstí v neštěstí?). Najednou jsem se rozběhla pro něco, ale nedoběhla. Ležela jsem na zemi u Kubových noh a ten se nechápavě díval, co se stalo, protože jsem nestihla vydat ani hlásek.

Celý mi to přijde jako dost úsměvná historka, protože to zní, jako bych byla fakt hrozný tele a že skříňka v kuchyni nic není, ale šiška se mi motá dost a roh skříně mám na čele vytetovanej taky. Zbytek víkendu se o mně staral Kuba a já skoro ani nehla prstem. Teď už jenom ležím v posteli obklopená kočkama.

Dája.



5 komentářů:

  1. Oh no, I hope you're feeling better! Don't let that keep you down :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mě se toto stalo minulý týden s ledničkou. Absolutně nechápu jak, když se do ní musím sklonit, abych viděla co tam máme ... Ale tak to bývá ... Kdyby se člověk snažil, tak se mu to nepovede :D
    Veronique beauty

    OdpovědětVymazat
  3. To je dobře, že ležíš s kočkama - jsou to léčitelky :-) Brzy se uzdrav :-)

    http://kosmetickysvetz.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle se mi stává taky dost čas a pak vypadám jak jednorožec. Bohužel jsem se nebyla zatím schopná poučit a skříňky nechávám stále otevřená a už na to doplatil několikrát i přítel:D

    Měli by vymyslet systém, kdy by se dvířka zavírala sama! Stejně tak jako by se prkýnka na záchodě dávala sama dolů a já bych se vyhnula tomu ponížení když pomalu zahučím do záchodu. To mi dělá přítel za trest za ty dvířka:D

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za milý komentář :)