Kočičí terapie

Asi bych nechtěla,aby to znělo úplně jako vylívání citů,ale dnešek jsem si s Epíčkem opravdu užila. Přišla jsem ráno domů. Fabišek hodně celý den pospával. V podstatě nemůžu uvěřit, že je kočka, která je fixovaná na člověka více než na prostředí nebo kočičího kamaráda. A to Epa opravdu je. Už od dveří mě vítal, byl nadšenej, že jsem doma. Zprvu jsme měla co dělat s domácími pracemi, ale pak, a to nedělám téměř vůbec, jsem si lehla v pokoji na koberec a nechala Epíčka ať kolem mě chodí, otírá se, jak se mu zachce. I když jsme vedle sebe jen leželi nebo jsem mu po podlaze posouvala skřipec do vlasů, nebo mu něco povídala. Mohl se uvrnět k smrti a já byla hrozně šťastná, že můžu trávit čas takhle vedle něho a že s kočkou opravdu dokáže člověk během chvilky zrelaxovat natolik, jako by se znova probudil. Na Zemi jsem strávila asi hodinu a půl, to,že jsem pak nemohla vstát je jedna věc..ale to,že se mi stává,že mám doma moc věcí, co dělat a kočky za mnou chodí od jedné místnosti ke druhé, chcou si hrát nebo drbat a já nemám zrovna čas si jich všímat, tak je obcházím, snad teď nezním jako strašná panička,co hned kočky zanedbává ..ale musím zdůraznit,že  vypnout takhle všechny myšlenky, poslouchat jenom vrnění a koukat na ty kočičí kukuče je k nezaplacení. A co vy,jak často relaxujete se svýma čičinama?:)